Nejdůležitější den v roce pro všechny dýně a milovníky hororů se blíží. Halloween u nás považujeme za Americký svátek, jeho kořeny ale pocházejí zcela odjinud. Jak je to s jeho historií, proč se u nás neuchytil a jaké svátky slavíme v této době u nás?
Halloween je lidový svátek, který zdomácněl v anglosaských zemích – USA, Kanadě, Británii, Irsku a Austrálii, ale postupně začíná skrze populární kulturu pronikat až k nám. Odkud se vzal svátek děsivých převleků a vydlabaných dýní?
Halloween, který slavíme 31.10. se vyvinul z původně keltského svátku zvaného Samhain, pojmenovaného podle keltského boha – pána mrtvých Samhaina. Tento svátek se konal přesně mezi podzimní rovnodenností a zimním slunovratem a byla to jakási oslava příchodu zimy a keltského Nového roku.
Keltové věřili, že je to zároveň den, kdy se objevuje most mezi světem mrtvých a živých a duše tak mohou na jednu noc přicházet zpět za námi.
Oslavy Samhainu probíhaly převážně v noci – na kopcích se v noci z 31. října na 1. listopadu zapalovaly ohně, aby se duše pozůstalých našly cestu a mohly se ohřát a strávit s živými noc. Zároveň měly ohně zastrašit zlé duchy, ze stejného důvodu se také lidé převlékali do strašidelných kostýmů a masek. Spalovaly se figuríny znázorňující starý rok, s jejich spálením se lidé rituálně zbavovali i smutku a starostí končícího roku.
Před domem lidé nechávali jablka nebo talíř s jídlem pro putující duše. Zemřelí předci byli vítáni vyřezanou a vydlabanou tykví, řepou nebo tuřínem se svíčkou uvnitř, která sloužila i jako ochrana lidí proti zlomyslným duchům.
Oficiální podobu svátku určil až papež Bonifác IV. (550-615), který ze svátku chaotického odhánění zlých duchů udělal křesťanský Svátek všech svatých (All Halows' Evening) roku 609. Právě zkomolením tohoto anglického názvu později vznikl název Halloween. Tradiční duch oslav se udržel hlavně v někdejších keltských oblastech – zvlášť v Irsku, odkud se v 17. století dostal díky kolonizátorům do Ameriky. Tamní protestantismus dal Halloweenu současnou podobu, která se v nyní přenáší zpět na evropský kontinent. Jeho komercializace začala kolem roku 1900, od roku 1930 začínají být populární kostýmy pro celé rodiny a koledování trick-or-treat se objevuje kolem roku 1950.
Pečlivé přípravy na Halloween propukají již několik dní předem a postupně se domy promění ve strašidelné hrady a promění se i celé ulice. Dospělí i děti se nastrojí do strašidelných až děsivých kostýmů. Domy i jejich okolí se zdobí dýněmi, které se v tomto období objevují ve zcela neuvěřitelném množství (stejně jako o měsíc později vánoční žárovky, nafukovací Santové, sochy sobů a další dekorace na Vánoce). Do těchto dýní se prořezávají otvory, tak, aby vytvořily děsivé obličeje, efekt ještě umocňují uvnitř zapálené svíčky. Pojmenování luceren vyhází z následující legendy:
Jednou prý žil muž jménem Jack, kterému se podařilo chytit samotného ďábla. Pustil ho oplátkou za slib, že si ho ďábel po smrti nevezme do pekla, tak se i stalo, ale i v nebi duši Jacka odmítli a tak mu ďábel dal věčně hořící uhlík, který mu měl ukázat místo ke spočinutí. Uhlík ale pálil a tak si ho Jack schoval do dýně, do které udělal průzor, aby svítila. Od té doby byl známý jako lucernový Jack (Jack-o'-lantern)
V Americe děti chodí od domu k domu s tradičním pořekadlem Trick or treat (Koledu, nebo něco provedu). Pokud nedostanou sladkosti, pomalují většinou dům nebo auto, oblíbená je také zubní pasta na sklech.
Existují také halloweenské průvody, pořádají se zejména ve větších městech, děti v něm soupeří o nejoriginálnější a nejstrašidelnější masku. Nejznámější je newyorský The Village Halloween Parade (odehrávající se v nejstarší části Manhattanu – Greenwich Village). Tradičními prvky Halloweenu jsou také čarodějky, duchové, černé kočky, košťata, oheň, příšery, kostlivci, sovy, výři, pavouci a pavučiny, atd. Typickými barvami jsou černá a oranžová. I zmiňované dýně jsou typicky americkým vynálezem - oproti původně používaným tuřínům a řepám se snáz dlabou a v Americe navíc dozrávají přesně v období Halloweenu.
V Česku nejde o tradiční svátek. Některé domácnosti si před dům symbolicky dávají dýně a jack-o'-lanterns, ale zpravidla nejsou připravené na trick-or-treating, a do Halloweenu se tím pádem úplně nezapojují. Mezi dětmi sice získává Halloween stále větší oblibu, ale tradičně u z nás mají daleko hlubší význam svátek Všech svatých a Dušičky.
Je křesťanský svátek, který připadá na 1.11. a připomíná všechny svaté (nejen ty, kteří jsou oficiálně kanonizováni). Na Východě se od 4. století slavil společný svátek všech mučedníků, protože nebylo časově možné slavit každý jednotlivý den každého světce. Od 8. století se v Irsku a v Anglii začal slavit svátek Všech svatých, do té doby se jednalo pouze o svátek všech mučedníků, slavení tohoto svátku se záhy rozšířilo i do Říma a tento svátek slaví se v tak křesťanských zemích slaví od 9. století.
Na 2. listopad u nás připadá Svátek zesnulých, neboli Dušičky, v římskokatolické církvi se jedná o den, kdy se církev modlí za zemřelé. V zemích s křesťanskou tradicí se v tento den navštěvují hřbitovy. Rodinné hroby se zdobí živými květinami a rozsvěcí se na nich svíčky, což má symbolizovat víru ve věčný život a demonstrovat přesvědčení, že život hrobem nekončí. Bývá zvykem, že se ve hřbitovních kaplích, kostelech či u hlavního hřbitovního kříže konají bohoslužby či mše svaté, kněz také prochází spolu s věřícími hřbitov a kropí svěcenou vodou hroby.
Dříve se také pekly takzvané „dušičky“ nebo „kosti svatých“ – bochánky a rohlíky ve tvaru kostí. Těmi se obdarovávali pocestní, žebráci u kostela, chudí lidé v obci a zaměstnanci.
V jižních Čechách v tento den údajně chodili o toto pečivo prosit koledníci a to ještě na počátku 20. století.
V České republice je vzpomínka na všechny zesnulé vedle Vánoc nejdůležitějším svátkem, který oslavují nejen křesťané, ale i mnozí nevěřící. Dušičky by neměly být jenom o povinnosti zvelebit a navštívit hroby. Je to příležitost zastavit se a přemýšlet o svém životě v souvislosti s jeho konečností. Je to příležitost uctít svůj rod, poděkovat předkům a zavzpomínat na zemřelé, je to také čas odpuštění a smíření.
Kanada
I v Kanadě chodí děti koledovat. Kanaďané kromě vyřezávaných dýní zdobí své domy i suchými kukuřičnými listy.
Irsko
Irsko je kolébkou tohoto svátku a dodnes jím žije. Děti chodí v děsivých kostýmech od domu k domu a žádají Trick or Treat. Pokud nedostanou sladkosti, pomalují dveře domu zubní pastou nebo na ně naháží syrová vejce. Dospělí oslavují tento svátek v tradičních irských hospodách a to kvalitním nápojem.
Belgie
V Belgii se slaví pouze Svátek všech svatých. Svatí jsou zde uctíváni pomocí zapálených svíček za okny. Oproti tomu například v Německu, Švédsku a Maďarsku se každoročně pořádají halloweenské párty po vzoru amerických hororů.
Španělsko 💀
Svátek Día de los Muertos je podobný předvečeru Všech svatých, kdy lidé vzpomínají na mrtvé. Španělé věří, že během tohoto svátku se duše mrtvých připojí k živým a oslavují společně. Symbolem tohoto svátku je La Calavera Catrina (Elegantní lebka), která nesmí nikde chybět.
Francie
Ve Francii Halloween není tradičním svátkem, berou ho spíše jako komerční záležitost - v obchodech jsou k dostání halloweenské dekorace a bonbóny, ale zvyk koledování se neujal. Francouzi obvykle slaví v dobových kostýmech a chodí na večírky nebo do klubů s přáteli.
Čína
V období Halloweenu můžete v Číně vidět miliony svíček, které se zapalují jak v domech tak na ulicích. Traduje se tam totiž, že duše lidí, kteří zemřeli násilnou smrtí, utonutím nebo kvůli zranění, bloudí mezi lidmi a mohou být i nebezpeční. Světlo svíček jim má ukázat cestu do nebe.
Srí Lanka
Jedna rozhlasová stanice na Srí Lance pořádá soutěž o nejlepší halloweenské recepty a nejděsivější výkřiky smrti.
Den mrtvých (Día de los Muertos) je mexický festival na počest mrtvých, oslavuje se mezi 31. říjnem a 2. listopadem v oblastech s mexickou a středoamerickou populací. V roce 1993 UNESCO vyhlásilo Mexický den mrtvých za „nehmotné dědictví lidstva“.
Den mrtvých je pestrobarevný festival, který oslavuje památku zemřelých. Mexičané navštěvují hřbitovy, zdobí hroby a tráví čas myšlením na mrtvé příbuzné a přátele.
U některých komunit není neobvyklé, že její členové stráví na hřbitově celou noc. Pořádají tam večírky a pikniky se živou hudbou.
Mexičané ve svých domovech vyrábějí složitě zdobené oltáře, aby uvítali duše zemřelých. Zdobí je fotkami, zářivě oranžovými měsíčky (jejichž vůně pomáhá přilákat duše k oltáři), malovanými nebo cukrovými lebkami (které představují ty, kteří zemřeli), svíčkami, měkkým sladkým chlebem zvaným Pan de Muerto, solí (která umí očistit duše) a barevnými prořezanými papíry (které mají duším pomáhat cestovat).
Mexičané věří, že 1. listopadu se na náš svět vracejí duše dětí a o den později, 2. listopadu poté přicházejí duše dospělých. Pro duše zemřelých je připraveno bohaté pohoštění, například malé cukrové lebky (calaveritas) nebo sladký chléb (pan de muerto). Hroby dětí se zdobí bílými květy, hroby dospělých naopak červenými.
Oltáře dříve vytvářely zejména starší generace. V poslední době se do jejich výroby začínají znovu zapojovat mladí, kteří tak pomáhají udržet tradici naživu. A malá zajímavost na závěr - je rozdíl v tom, jak se zdobí oltáře duší dospělých a dětí - u dětí se používá více fotografií, svíček a pečiva, největší rozdíl je ale v tom, že na oltářích dětí se nacházejí hračky či jejich oblíbené předměty.
Pokud jste podlehli kouzlu Halloweenu, není důvod, proč si nevyzdobit dům. Hlavně tu krásu nezapomeňte nafotit! Jestli raději trávíte sychravé podzimní dny v teple domova, vrhněte se třeba na vyvolání vzpomínek z léta!
Můžete taky navařit strašidelné halloweenské pokrmy. 🎃