Jak na cestování s dětmi

IVA: Nejspíš nechat všechny pracovní starosti doma. Sice se snažím něco dělat i na cestách, ale je to jiný druh kreativní práce. Miluju plánování, je to můj druh relaxu, takže většinou vyrážíme celkem dost připraveni. Nevadí mi sice vyrazit i bez plánu. Jen mě pak mrzí, když minu po cestě nějakou dobrou architekturu nebo je last minute vybookované zajímavé ubytování či galerie, které zrovna míjíme.

ESTER: Řekla bych že reálná očekávání. Dovolená s dětmi je něco úplně jiného, než na co byl člověk zvyklý z dovolených před dětmi. Žádné polehávání na pláži ani velké výletování, třeba na kolech, se nekoná. Mrzí mě ale, když někdo říká, že s dětmi to není žádná dovolená. Podle mě může být! Už jen v tom, že člověk neřeší ani polovinu povinností, co doma. Pro naši rodinu je důležité vybrat takové místo, aby se tam děti mohly svobodně pohybovat - žádné schody, nástrahy, a tak, ideálně oplocený pozemek s nějakou zahrádkou. Nemám ráda hotely a hotelové komplexy, protože je tam všude hodně lidí, člověk musí mít děti neustále na očích. Zároveň není většinou na hotelovém pokoji pro děti žádné vyžití, brzy se nudí. I proto vždy vybíráme nějaké domečky/apartmány, kde mají i děti dostatečný prostor na hru, kde je mohu v klidu vypustit a jít třeba uvařit oběd nebo si v klidu vypít kafe :-)

I program se snažíme vždy podřídit dětem.

Já jsem teď třeba věděla, že nejmladší Františka je ve věku, kdy potřebuje prozkoumávat vše, na co přijde, chce všude chodit sama, a zároveň už moc nespí - tím pádem jsme se zřekli jakýchkoli výletů, které by byly jen zbytečným stresem a užívali jsme si celé dny na pláži, kde nebylo moc lidí, většinu času jsme tam byli sami a děti si mohly hrát a užívat podle sebe. A tím jsem si tu dovolenou užila i já - nemusela jsem být neustále ve střehu a odpočívala jsem, užili jsme si spoustu legrace a smíchu, a téměř žádné stresující situace, které by nás vykolejily a otrávily.

IVA: Miminko jsem neplánovala a bylo pro mě tedy dost důležité udržet si tempo a své sny i s ním. Trochu jsem se toho bála, ale snažila jsem se začít brzo. Možná lépe řečeno jsem to i trochu hrotila:) Cestujeme od prvních týdnů. Roadtrip vanem ve 2 měsících, brutalistická architektura ve 4 a v 5 jsem ho táhla sněhem, v nosítku a s báglem na zádech na horolezeckou chatu do 2500m.n.m. Zpětně si říkám, kde se ta energie brala. Ale jsem za to nesmírně ráda. Jsou to ty momenty, které nás jako rodinu formují a chvíle na které se nezapomíná.

Určitě bych doporučila začít brzo! Road trip s miminkem, které většinu času spí je lepší, než s malým neposedou. Přejezdy a lety plánujeme “na únavu”. A jinak myslím platí, že pokud je v pohodě rodič, je i dítě a je jedno v jaké je to zrovna situaci. Jestli kojíte ve sněhu nebo se vám rozbije v lednu topení na chatě u chladného oceánu či spíte v autě na špinavém parkovišti.

ESTER: Je to podle mě hodně o tom, jak k tomu člověk přistoupí. Děti jsou děti, nezmění se ani na dovolené, pořád budou vyžadovat naši pozornost, mít spoustu emocí, atd. Jakmile tohle člověk přijme, cestuje se mu s dětmi podle mě mnohem lépe. K samotné cestě - je mnoho věcí, které člověk nenaplánuje, nám třeba změnily časy odletů, takže místo dne jsme letěli s jedním přestupem v noci, z čehož bych dřív možná měla velký strach. Ale děti zvládnou všechno, když je člověk nechá být dětmi. Ať už jezdíme autem nebo letíme letadlem, vždy se snažíme, aby měly děti co nejvíc prostoru se vyblbnout. Často zastavujeme, na letiště jsme přijeli dřív, tak, aby si děti mohly nejdřív hrát, než budou třeba čekat ve frontě nebo v koloně. Základem je taky mít s sebou dostatek jídla a u nás třeba knížek, které už baví všechny tři děti - nebo různých her, sešitů s lepením atd.

IVA: Na to jsem neuvěřitelně hrdá. Podle mě jsem dospěla k úplnému minimalismu. Na měsíc do Portugalska jsem nám se synem byla schopna sbalit vše do jednoho příručního kufru. Včetně jeho plín. Osobně beru jen pár legín, pánskou košili, dvě trika a mikinu (do hor pak péřovku a pláštěnku). Jo a suchý šampon. Když něco dotrháme nebo nám chybí, dokoupím to v místním sekáči nebo bazaru. Mám sbaleno za 10 minut kamkoliv a s klidem doma nechávám skoro vše.

ESTER: Moc toho většinou nebalím, nějaké to oblečení, drogerii. Vždy ale s sebou mám pečlivě vybavenou lékárničku. To je podle mě naprosto zásadní, protože stát se může cokoli. Naopak nikdy nebereme příliš hraček - děti mají vždy jednu knížku, jeden sešit s lepením/tvořením, pár aut nebo panenku a to je vše. A funguje to skvěle, děti si pak dokážou hrát kdekoli - s klacíkem v parku, s vodou a kelímkem od jogurtu, s pískem nebo kamínky na pláži. Ještě nikdy se na dovolené nenudily. Zkoumají brouky, květiny a rostliny a na hračky si ani nevzpomenou :-)

IVA: Poslední dobou mě to extrémně táhne do hor, těším se až zvládneme nějaký vysokohorský přechod v Alpách po horolezeckých chatách. Na to ale musí začít pořádně ťapat. No a než nastoupí do školy plánujeme jižní Ameriku. Láká mě především pár současných architektonických skvostů na pobřeží Chile.

ESTER: Už dlouho se těšíme, že až budou děti starší, vyrazíme na roadtrip po Skandinávii. Třeba na dva měsíce. Už si na to docela dlouho šetřím, tak snad to jednou klapne.

Za rozhovor děkujeme Ester Bezděk a Ivě Burkertové

---

Mohlo by vás také zajímat: rubrika Cestování na webu Magazeen.cz.